Blog

Je homeopatie placebo nebo jsou její možnosti v léčbě velmi účinné? Může homeopatie fungovat i za předpokladu oprávněných kritiků z řad alopatů, kteří ji vytýkají, že neobsahuje ani jednu molekulu léčivé látky? Pojďme se podívat na to, jak můžeme její účinky chápat. A věřím, že poté někteří z vás homeopatického vlivu rádi využijí pro léčbu nemocí.

Klíčová slova: homeopatie, morfogenetické pole, vitální tělo, člověk, holistická medicína

Teorii, na jejímž základě se vám pokusím otevřít dveře k této královské léčbě (Blackievová, 1996), můžete přijmout docela snadno. Pakliže akceptujete existenci dalších forem těl, které nás, lidské bytosti, utvářejí. Například je to tělo vitální, které zásobuje fyzické tělo energií a umožňuje jeho fungování ve všech jeho aspektech. Těmito novými poznatky, které potvrzují existenci morfických polí, chcete-li dalších forem těl, se hlouběji zabývá ve svých vědeckých pracích Rupert Sheldrake, PhD., člen britské Královské vědecké společnosti a ředitel studií v oblasti biochemie a buněčné biologie při Clare Collage Cambridge University. Mimo jiné říká, že fyzické orgány nejsou ničím jiným než reprezentacemi morfogenetických polí vitálního těla člověka (Sheldrake, 2011).

Je lidská bytost vyjádřena pouze fyzickým tělem?

Západní medicínu je v určitém pohledu příčin a následků nemoci obtížně pochopitelná. Zatímco ve fyzice a chemii popisujeme jasný vztah mezi akcí a reakcí, při nemoci člověka vstupuje do hry řada proměnných faktorů. Tím nejzásadnějším proměnným faktorem je imunita. Uvedu to na příkladu. Když se v určitém prostředí vyskytují viry rýmy, někteří lidé se jimi nakazí a jiní ne. To stejné platí u bakteriálních infekcí. Někteří lidé onemocní snadno, ale jiní zůstanou zdraví. Čím to je? Alopaté obecně připisují tento rozdíl mezi lidmi právě imunitě. U jedné skupiny říkají, že ji mají dostatečně „silnou“ u další, že ji mají naopak „oslabenou“.

Homeopaté, počínaje Hahnemanem, zastávají názor, že tato nerovnováha imunity je dána nerovnováhou těl vyšších morfogenetických úrovní. Tato „nehmotná“ těla vytvářejí a drží pohromadě naše fyzické tělo, tak jak ho známe, z masa a kostí. Jinými slovy říkají, že nemoc je dána dysbalancí vitálního těla a dalších těl, které jsou pomyslně nad tělem fyzickým. To, co nazýváme imunitou, je míra rovnováhy těla vitálního, které je součástí našeho morfického pole. Pokud dojde k narušení jeho rovnováhy, pak se objeví příznaky této poruchy, které časem získávají fyzickou podobu, běžně označovanou jako nemoc.

Jsme zvyklí hledat duši uvnitř těla a tělo vnímáme jako vnější obal, který nás, potažmo naši duši, chrání. Je ale možné, aby duše tělo obklopovala? Zkuste si představit, že vezmete skleněný džbánek plný vody a ponoříte jej pod hladinu. Nyní je voda uvnitř i vně džbánu. Souhlasíte? Rozdíl, který můžeme vnímat mezi vodou uvnitř a vodou vně, je jen díky skleněné stěně nádoby. Stejná hranice mezi tělem a duší vzniká v důsledku našeho vnímání těchto pomyslných hranic, které jsme schopni pozorovat. Máme pocit, že fyzické tělo je vůči nám samotným jakoby vnější hranicí, která nás odděluje od okolního světa. A duši pak prožíváme jako vnitřní svět, kde se odehrává naše (ne)vědomí. Každopádně všechno je vědomí, tělo i duše. Když mluvíme o jednom potvrzujeme tím i druhé. Když působíme na jedno dochází ke změně na všech úrovních lidské bytosti.

Můžeme tedy říct, že lidskou bytost tvoří vědomí, tělo a duch. Občas máme tendenci vnímat rozdíl mezi tělem a duší, protože je v nás zakotvený pocit, že fyzické tělo je vůči nám jakousi vnější bariérou, která bezezbytku obklopuje náš vnitřní svět, svět vědomí a další náš rozměr, který nazýváme duší. Při bližším zkoumání opírajícím se o výzkumy anglického biologa Ruperta Sheldraka, zjistíme, že duše (neboli subtilní tělo) se skládá ze tří těl. Těla vitální energie, těla mysli a supramentálního těla. Přidáme-li k těmto třem formám ještě úroveň fyzického těla a tzv. tělo blaženosti (oblast celosti bez mezí), dostaneme celkem pět těl a jim odpovídajících pět oblastí vědomí (Goswami, 2011).

Homeopatické léky působí primárně přes vitální energii (z pohledu čínské medicíny ji můžeme označit jako energii čchi), a to na tělo fyzické. Vitální tělo obsahuje plány, tedy jakési informace pro fungování biologických funkcí těla. Tyto funkce jsou reprezentovány ve fyzickém těle jako jednotlivé orgány a další části těla včetně imunity. Z pohledu 5 hlavních těl následuje mentální tělo, tedy mentální energie, která uděluje význam tělu vitálnímu a fyzickému.

Jaký je rozdíl mezi působením klasických léků a homeopatik?

Koncentrované látky v běžném konvenčním léku působí ve své podstatě lokálně, tedy primárně na fyzické úrovni. Homeopatika neobsahují koncentrovanou látku v daném slova smyslu, a tak se dostávají na vyšší úrovně lidských těl. Působí tedy nelokálně. Nerozkládají se, nepodléhají časoprostoru a jejich ředěním dochází k postupnému prohlubování jejich účinku z nižších sfér vědomí do sfér vyšších. Z vitálního těla, až na úroveň mentální a možná i dál.

Homeopatií dochází k cílenému přenosu informace, kterou si můžeme představit jako charakteristický znak nerovnováhy vitálního těla. Na principu podobné se léčí podobným dochází k harmonizaci této nerovnováhy a nastolení rovnovážného stavu. To má za následek zlepšení fungování vitálního těla a následně těla fyzického (Sankaran, 2008). Pomyslnou otázkou je, jak mohou tyto dvě substance, tedy homeopatikum s otiskem informace a prostředí těla, mezi sebou komunikovat? Ze zkušenosti víme, že komunikuji poměrně snadno. Vezměme si jako příklad člověka trpícího arachnofobií.

Člověk spatří objekt, v našem případě pavouka. Jinými slovy, setká se s podnětem, určitou formou informace. V jeho vědomí okamžitě simultánně vyvstane mentální význam této informace – tedy strach, nepřekonatelný odpor, panika z přítomnosti pavouka a další. Podobně na nás může působit velmi intenzivně hudba, ať už veselá nebo smutná, stejně jako nečekané zprávy, které v extrémních případech dokáží vyvolat stavy, kdy se člověk fyzicky zhroutí. Třeba v okamžiku, kdy se takový člověk dozví o náhlé smrti blízké osoby. Až takto intenzivně můžeme prožívat informace, které jsou ve své podstatě nehmotné. Podobně působí i homeopatické léky, které jsou nosiči různých informací.

Proč nedochází k uzdravení ve fyzickém těle hned při změně mentálních vzorců?

Z pohledu západní medicíny můžeme „chorobu“ vnímat jako postižení fyzického těla. Z pohledu naší mysli může být choroba něco externího, něco vnějšího, a hlavně v začátcích ji nemusíme ani vnímat. Vzpomínám si na zajímavou situaci z čekárny lékaře, kdy pacientka natáhla demonstrativně ruku před zdravotní sestřičku a řekla ji: „Mám něco v krvi, ale ještě se neví co, tak doufám, že s tím něco rychle udělají a brzy mě toho zbaví.“ Podala to tak, jako by se jí její choroba ani netýkala a nesouvisela s ní. Nemoc této paní mohla být už dávno klinicky prokázatelná, ale přesto ji zatím nic fyzicky nemuselo trápit.

Můžeme již mít chorobu (např. ranná stádia rakoviny, diabetes II. typu), ale necítíme se nemocní. Nebo se naopak cítíme být nemocní (typicky tzv. psychosomatické bolesti, např. v oblasti břicha, bolesti zad), ale nelze najít žádné somatické, tedy fyzické narušení, které by se v daném místě na těle dalo považovat za příčinu. Z tohoto dělení můžeme „nemoc jako takovou“ vnímat jako něco vnitřního, interního, něco, co není vidět, ale hluboce nás trápí. Takový stav západní medicína nevnímá jako chorobu a není tedy z jejího pohledu legitimní toto léčit.

Přitom nás už samotný „pocit nemoci“ informuje o poruše jemnohmotných těl a zároveň, nemusí mít (zatím) klinicky měřitelné projevy v našem fyzickém těle. Díky tomu, že se homeopatie neomezuje na projevy fyzického těla, ale vnímá komplexitu všech symptomů, je schopna nabídnout pomoc již v začátcích nemoci, tedy ještě před tím, než samotná choroba propukne.

Vraťme se k vnímání choroby. Ta by se na úrovni fyzického těla dala popsat slovy „došlo k poruše fyzikálních a chemických dějů v těle“. Příčiny toho jsou buď vnější, nebo vnitřní. V klasickém materiálním paradigmatu mohou být vnější vlivy bakteriální, virové nebo se jedná o fyzické poranění. Vnitřní příčiny už jsou poněkud rozmanitější a pro zjednodušení je vztáhneme přímo na úroveň genetických vad. Každopádně, aby jednotlivá vyšetření začínala na úrovni genové vybavenosti, není to vždy možné a v současné době ani ekonomicky rentabilní.

U rakovin se hledají příčiny jak v rámci cizorodých mikroorganismů, tak v prostředí genetických mutací. V obou případech nebyl prokázán žádný z těchto vlivů, ani v kombinaci, jako stoprocentní. Z tohoto důvodu je teoretická otázka původu rakoviny i nadále zcela otevřená a můžeme ji hledat na úrovni vitálního a mentálního těla (Goswami, 2011). Čím dřív se v rámci léčby samotné, potažmo prevence vzniku chorob, budeme zabývat těmito oblastmi, tím více zdravých a vyléčených pacientů bude z ordinací lékařů a léčitelů odcházet.

Čím je způsobena nemoc na vitální úrovni?

Příčina fyzické choroby tak může být na všech úrovních, ve všech pěti tělech. Materiálně založený člověk má za to, že všechny choroby mají svou příčinu pouze na fyzické úrovni. V tomto pohledu můžeme vidět nejhlubší omyl konvenční medicíny. Mnohdy se ale i praktici alternativní léčby dopouštějí stejného omylu, pokud přiřazují chorobu kterékoliv jiné, ale zase jen jedné jediné úrovni a nahlížejí na ni jako na selhání či poruchu tohoto jediného těla. Ve většině případů je nutné hledat příčinu na více než jedné úrovni. Proto je v současnosti tak důležité podporovat vznik holistické medicíny, která dokáže všechny roviny lidské bytosti vnímat a brát jako sobě rovné.

Pojďme si to tedy shrnout: na pomyslné „nejnižší úrovni“ (neplést si s nejhorší, ale rozumějme nejmateriálnější) se nachází konvenční medicína a její materialistický způsob léčby, léčby vnějších příznaků. Tedy jakých si následků které byli na svém počátku ,,informační“ nerovnováhou na úrovni jemnohmotných těl člověka. Pokud je choroba výhradně fyzické povahy (nicméně v tomto slova smyslu to nemůže být nikdy pouze a jen na fyzické úrovni), může být materialistická léčba konečnou stanicí a dojde k uzdravení.

Je ověřenou zkušeností, že léčba na vitální úrovni má fundamentálnější přístup a dokáže zahrnout a ovlivnit i úroveň fyzickou. Důležité je, aby jednotlivé přístupy v léčbě byly k sobě kompatibilní a pokud je praktikují dva různí léčitelé, potažmo lékaři, tak aby tito lidé k sobě přistupovali s úctou a respektem k tomu, co je jejich profesním zaměřením.

Změna patologických vzorců pomocí homeopatie s komplexním přístupem

Na další úrovni rozpoznáváme a uznáváme roli mysli. I zde platí, že v rámci celostního přístupu tuto rovinu nepovyšujeme nad ostatní, byť v rámci všech 5 rovin lidských těl, které jsme si popsali výše, vládne mentálními vzorci nad fyzickým a vitálním tělem. V rámci své homeopatické praxe se s klienty dostávám až na tuto úroveň mysli. Dosahuji toho díky osobním konzultacím, během kterých s klienty procházím velkou část jejich života. Tedy oblasti, které mají přímý i nepřímý vliv na vznik nemoci, potažmo jejich zdraví.

Homeopatika na závěr konzultace používám jako pomyslnou třešničku na dortu, když chci vstoupit na (ne)vědomou úroveň klienta, a pozměnit tím jeho patologický vzorec chování, jehož si není vědom a který danou nemoc vyvolává.

Na poslední úrovni, úrovni spirituální, které odpovídá v našem pojetí „tělu blaženosti“ dochází k uzdravení, kterému se v mytologických tradicích říká stav osvícení. Většina chorob probíhá současně na více, respektive na všech 5 úrovních vědomí, tzv. 5 tělech vědomí, podobně jako v psychosomatice popisujeme 5 oblastí psychosomatického pentagramem. Homeopatie je schopná modulovat každou z těchto úrovní lidských těl prostřednictvím ředění homeopatického léku, tzv. potencováním, a zároveň myšlenky, tedy záměru, se kterou homeopat klientovi informaci v podobě homeopatické kuličky podává.

Závěr: cílem klasické homeopatie s komplexním přístupem by neměla být snaha léčit pouze chorobu samotnou, tedy projevené příznaky, ale podle potřeby se zabývat a zlepšovat všechny oblasti, které s nemocí souvisejí a na člověka působí. Je to bio-psycho-socio-spirituální a energetický komplex. Tento přístup se stále více uplatňuje ve školách alternativní i klasické medicíny. Nebylo výjimkou, že mými spolužáky z homeopatické školy byli klasičtí lékaři, farmaceuti, dokonce i zástupci farmaceutických firem. Tito lidé jsou příslibem nové kapitoly, kterou bude psát nová, jednotná, holistická medicína.

Trápí vás nemoc a rádi byste řešili víc než pouze příznaky? Jste připraveni dostat se k hlubším příčinám které s obtížemi souvisí? Domluvte si se mnou konzultaci:

Tel.: 774 481 991, e-mail: latal.krystof@gmail.com – Kryštof Látal, Dip. Hom.

Literatura

1. BLACKIE, Margery G. Homeopatie: královská léčba. 1. Praha: Alternativa, 1996. ISBN 80-859-9309-0.
2. GOSWAMI, Amit. Kvantový doktor: kvantový fyzik nás provádí zdravím a léčbou. 1. Olomouc: ANAG, 2014. ISBN 978-80-7263-890-1.
3. SHELDRAKE, Rupert A. Přítomnost minulosti: morfická rezonance a zvyky přírody. 1. Olomouc: ANAG, [2017]. ISBN 978-80-7554-086-7.
4. SANKARAN, Rajan. Moderní homeopatie: objevte svou živočišnou, minerální nebo rostlinnou podstatu. 1. Olomouc: Fontána, [2016]. ISBN 978-80-7336-829-6.