Je homeopatie placebo nebo jsou její možnosti v léčbě velmi účinné? Může homeopatie fungovat i za předpokladu oprávněných kritiků z řad alopatů, kteří ji vytýkají, že neobsahuje ani jednu molekulu léčivé látky? Pojďme se podívat na to, jak můžeme její účinky chápat. A věřím, že poté někteří z vás homeopatického vlivu rádi využijí pro léčbu svých nemocí.
Teorii, na základě, které se vám pokusím otevřít dveře k této královské léčbě (Blackievová, 1996), můžete přijmout docela snadno. Pakliže akceptujete existenci dalších forem těl, které nás, lidské bytosti utvářejí. Například je to tělo vitální, které zásobuje fyzické tělo energií a umožňuje jeho fungování ve všech jeho aspektech. Těmito novými poznatky, které potvrzují existenci morfických polí, chcete-li dalších forem těl, se hlouběji zabývá, ve svých vědeckých pracích, Rupert Sheldrake, PhD. Člen britské Královské vědecké společnosti a ředitel studií v oblasti biochemie a buněčné biologie při Clare Collage Cambridge University. Mimo jiné říká, že fyzické orgány nejsou ničím jiným než reprezentacemi morfogenetických polí vitálního těla člověka (Sheldrake, 2011).
Je lidská bytost vyjádřena pouze fyzickým tělem?
Západní medicínu je v určitém pohledu příčin a následků nemoci obtížně pochopitelná. Zatímco ve fyzice a chemii popisujeme jasný vztah mezi akcí a reakcí. Tak při nemoci člověka vstupuje do hry řada proměnných faktorů. Tím nejzásadnějším proměnným faktorem je imunita. Uvedu to na příkladu. Když se v určitém prostředí vyskytují viry rýmy, někteří lidé se jimi nakazí a jiní ne. To stejné platí u bakteriálních infekcí. Někteří lidé onemocní snadno, ale jiní zůstanou zdraví. Čím to je? Alopaté obecně připisují tento rozdíl mezi lidmi právě imunitě. U jedné skupiny říkají, že ji mají dostatečně ,,silnou“ u další, že ji mají naopak ,,oslabenou“. Homeopaté počínaje Hahnemanem zastávají názor, že tato nerovnováha imunity je dána nerovnováhou těl vyšších morfogenetických úrovní, které fyzické tělo, tak jak ho známe z masa a kostí, vytvářejí a drží pohromadě.
Jinými slovy říkají, že je nemoc dána dysbalancí vitálního těla a dalších těl, které jsou pomyslně nad tělem fyzickým. To, co nazýváme imunitou, je míra rovnováhy těla vitálního, které je součástí našeho morfického pole. Pokud dojde k narušení jeho rovnováhy, pak se objeví příznaky této poruchy, které časem získávají fyzickou podobu, běžně označovanou jako chorobu.
Jsme zvyklý hledat duši uvnitř těla a tělo vnímáme jako vnější obal. Který nás, potažmo naši duši chrání. Je ale možné, aby duše tělo obklopovala? Zkuste si představit, že vezmete skleněný džbánek plný vody a ponoříte jej pod hladinu. Nyní je voda uvnitř i vně džbánu. Souhlasíte? Rozdíl, který můžeme vnímat mezi vodou uvnitř a vodou vně je jen díky skleněné stěně nádoby. Stejná hranice mezi tělem a duší vzniká v důsledku našeho vnímání těchto pomyslných hranic, které jsme schopni pozorovat. Máme pocit, že fyzické tělo je vůči nám samotným jakoby vnější hranicí, která nás odděluje od okolního světa. A duši pak prožíváme jako vnitřní svět, kde se odehrává naše (ne)vědomí. Každopádně všechno je vědomí, tělo i duše. Když mluvíme o jednom potvrzujeme tím i druhé. Když působíme na jedno dochází ke změně na všech úrovních lidské bytosti.
Můžeme tedy říct, že lidské bytosti tvoří vědomí, tělo a duch. Občas máme tendenci vnímat rozdíl mezi tělem a duší, protože je v nás zakotvený pocit, že fyzické tělo je vůči nám jakousi vnější bariérou, která bezezbytku obklopuje náš vnitřní svět, svět vědomí a další náš rozměr, který nazýváme duší. Při bližším zkoumání opírající se o výzkumy anglického biologa Ruperta Sheldraka, zjistíme, že duše (neboli subtilní tělo) se skládá ze tří těl. Těla vitální energie, těla mysli a supramentálního těla. Přidáme-li k těmto třem formám ještě úroveň fyzického těla a tzv. tělo blaženosti (oblast celosti bez mezí), dostaneme celkem pět těl a jim odpovídajících pět oblastí vědomí. (Goswami, 2011)
Fyzické tělo
↓
Vitální (energetické) tělo
↓
Mentální tělo
↓
Supramentální tělo
↓
Celost vědomí (tělo spirituální)
Působení homeopatik na jemnohmotná těla
Homeopatické léky působí primárně přes vitální energii (z pohledu čínské medicíny ji můžeme označit jako energii čchi) a to na tělo fyzické. Vitální tělo obsahuje plány, tedy jakési informace pro fungování biologických funkcí. Tyto funkce jsou reprezentovány ve fyzickém těle jako jednotlivé orgány a další části těla včetně imunity. Z pohledu 5 hlavních těl následuje mentální tělo, tedy mentální energie, která uděluje význam tělu vitálnímu a fyzickému.
Jaký je rozdíl mezi působením konvenčních léků a homeopatik? Koncentrované látky v běžném konvenčním léku působí ve své podstatě lokálně, tedy primárně na fyzické úrovni. Homeopatika neobsahují koncentrovanou látku v daném slova smyslu, a tak se dostávají na vyšší úrovně lidských těl. Působí tedy nelokálně. Nerozkládají se, nepodléhají časoprostoru a jejich ředěním dochází k postupnému prohlubování jejich účinku z nižších sfér vědomí do sfér vyšších. Z vitálního těla, až na úroveň mentální a možná i dál.
Homeopatií dochází k cílenému přenosu informace, kterou si můžeme představit jako charakteristický znak nerovnováhy vitálního těla. Na principu podobné se léčí podobným dochází k harmonizaci této nerovnováhy, a nastolení rovnovážného stavu. To má za následek zlepšení fungování vitálního těla a následně těla fyzického. (Sankaran, 2008) Pomyslnou otázkou je, jak můžou tyto dvě substance, tedy homeopatikum s otiskem informace a prostředí těla, mezi sebou komunikovat. Ze zkušenosti víme, že komunikuji poměrně snadno. Vezměme si jako příklad člověka trpícího arachnofobií. Člověk spatří objekt, v našem případě pavouka. Tedy setká se s podnětem, určitou formou informace. V jeho vědomí okamžitě, simultánně vyvstane mentální význam této informace. Tedy strach, nepřekonatelný odpor, panika z přítomnosti pavouka a další. Podobně na nás může působit velmi intenzivně hudba, ať už veselá nebo smutná, stejně jako nečekané zprávy, které v extrémních případech dokáží vyvolat stavy, kdy se člověk fyzicky zhroutí. Třeba v okamžiku, kdy se takový člověk dozví o náhlé smrti blízké osoby. Až takto intenzivně můžeme prožívat informace, které jsou ve své podstatě nehmotné. Podobně působí i homeopatické léky, které jsou nosiči různých informací.
Proč nedochází k uzdravení na fyzickém těle hned při změně mentálních vzorců?
Z pohledu západní medicíny můžeme ,,chorobu“ vnímat jako postižení fyzického těla. Z pohledu naší mysli může být choroba něco externího, něco vnějšího, a hlavně v začátcích ji nemusíme ani vnímat. Vzpomínám si na zajímavou situaci z čekárny lékaře, kdy pacientka natáhla demonstrativně ruku před zdravotní sestřičku a řekla ji: ,,mám něco v krvi, ale ještě se neví co, tak doufám, že s tím něco rychle udělají a brzy mě toho zbaví“. Podala to tak, jako by se jí její choroba ani netýkala a nesouvisela s ní. Její choroba mohla být už dávno klinicky prokázána ale tuto pacientku zatím fyzicky nic netrápilo. Můžeme již mít chorobu (např. ranná stádia rakoviny, diabetes II. typu), ale necítíme se nemocní. Nebo naopak se cítíme být nemocní (typicky tzv. psychosomatické bolesti, např. v oblasti břicha, bolesti zad), ale nelze najít žádné somatické, tedy fyzické narušení, které by se v daném místě na těle dalo považovat za příčinu. Z tohoto dělení můžeme ,,nemoc“ vnímat jako něco vnitřního, interního, něco, co není vidět, ale nás hluboce trápí. Takový stav západní medicína nevnímá jako chorobu a není tedy z jejího pohledu legitimní toto léčit. A přitom nás už samotná nemoc informuje o poruše jemnohmotných těl a zároveň nemusí mít (zatím) klinicky měřitelné projevy na těle fyzickém. Díky tomu, že se homeopatie neomezuje na projevy fyzického těla, ale vnímá komplexitu všech symptomů, je schopna nabídnout pomoc již v začátcích nemoci, tedy ještě před tím, než samotná choroba propukne.
Vraťme se k vnímání choroby. Ta by se na úrovni fyzického těla dala popsat slovy: ,,došlo k poruše fyzikálních a chemických dějů v těle“. Příčiny toho jsou buď vnější nebo vnitřní. V klasickém materiálním paradigmatu mohou být vnějšími vlivy bakteriální, virové nebo se jedná o fyzické poranění. Vnitřní příčiny už jsou poněkud rozmanitější a pro zjednodušení je vztáhneme přímo na úroveň genetických vad. Každopádně, aby jednotlivá vyšetření začínala na úrovni genové vybavenosti není vždycky možné a v současné době ani ekonomicky rentabilní. U rakovin se hledají příčiny jak v rámci cizorodých mikroorganismů, tak v prostředí genetických mutací. V obou případech nebyl prokázán žádný z těchto vlivů ani v kombinaci, jako stoprocentní. Z tohoto důvodu je teoretická otázka původu rakoviny i nadále zcela otevřená a můžeme ji hledat na úrovni vitálního a mentálního těla (Goswami, 2011). Čím dřív se v rámci léčby samotné, potažmo prevence vzniku chorob budeme zabývat těmito oblastmi, tím více zdravých a vyléčených pacientů bude z ordinací lékařů a léčitelů odcházet.
Čím je způsobena nemoc na vitální úrovni?
Fyzická úroveň je vyjádřena fyzickým tělem, které podléhá zákonům fyziky a chemie. Na vitální úroveň má vliv morfogenetické pole člověka. Jsou to jemnohmotné plány fyzického těla, které reprezentuje tělo vitální a to podléhá vlivům těla mentálního, supramentálního a spirituálního. Pokud jsme v souladu s naším spirituálním tělem, lze tento proces pojmenovat stavem blaženosti.
Příčina fyzické choroby, tak může být na všech úrovních, ve všech pěti tělech. Materiálně založený člověk má za to, že všechny choroby mají svou příčinu pouze na fyzické úrovni. V tomto pohledu můžeme vidět nejhlubší omyl konvenční medicíny. Mnohdy se ale i praktici alternativní léčby dopouštějí stejného omylu, pokud přiřazují chorobu kterékoliv jiné, ale zase jen jedné jediné úrovni a nahlížejí na ni jako na selhání či poruchu tohoto jediného těla. Ve většině případů je nutné hledat příčinu na více než jedné úrovni. Proto je v současnosti tak důležité podporovat vznik integrativní medicíny, která dokáže všechny roviny lidské bytosti vnímat a brát jako sobě rovné.
Pojďme si to tedy shrnout. Na pomyslné ,,nejnižší úrovni“ (neplést si s nejhorší, ale rozumějme nejmateriálnější) se nachází konvenční medicína a její materialistický způsob léčby, léčby příznaků. Tedy pouze vnějších následků u neřešených příčin pocházejících z jemno-hmotnějších úrovních bytí. Pokud je choroba výhradně fyzické povahy (nicméně v tomto slova smyslu to nemůže být nikdy pouze a jen na fyzické úrovni), tak může být materialistická léčba konečnou stanicí a dojde k uzdravení.
Je ověřenou zkušeností, že léčba na vitální úrovni má fundamentálnější přístup a dokáže zahrnout a ovlivnit i úroveň fyzickou. Důležité je, aby jednotlivé přístupy v léčbě byli k sobě kompatibilní a pokud je praktikují dva různí léčitelé, potažmo lékaři, tak aby tito lidé k sobě přistupovali s úctou a respektem tomu, co je jejich profesním zaměřením.
Změna patologických vzorců pomocí homeopatie s komplexním přístupem
Na další úrovni rozpoznáváme a uznáváme roli mysli. I zde platí, že v rámci celostního přístupu tuto rovinu nepovyšujeme nad ostatní, byť v rámci všech 5 rovin lidských těl, které jsme si popsali, vládne mentálními vzorci nad fyzickým a vitálním tělem. V rámci své homeopatické praxe se s klienty snažím dostat až na tuto úroveň mysli. Dosahuji toho díky osobním konzultacím, během kterých probíráme co nejširší aspekty klientova života, které by mohli mít přímý i nepřímý vliv na jeho nemoc, potažmo zdraví.
Homeopatika na závěr konzultace používám jako pomyslnou třešničku na dortu, když chci vstoupit na (ne)vědomou úrovni klienta, a pozměnit tím jeho patologický vzorec chování, jehož si není vědom a který danou nemoc vyvolává.
Na poslední úrovni, úrovni spirituální které odpovídá v našem pojetí ,,tělu blaženosti“ dochází k uzdravení, kterému se v mytologických tradicích říká stav osvícení.
Většina chorob probíhá současně na více, respektive na všech 5 úrovních vědomí, tzv. 5 tělech vědomí, podobně jako v 5 oblastech popisovaných psychosomatickým pentagramem.
Homeopatie je schopná modulovat každou z těchto úrovní lidských těl, prostřednictvím ředění homeopatického léku, tzv. potencováním, a zároveň myšlenky, tedy záměru, se kterou homeopat klientovi informaci v podobě homeopatické kuličky podává.
Cílem klasické homeopatie s komplexním přístupem by neměla být snaha léčit pouze chorobu samotnou, tedy projevené příznaky, ale podle potřeby se zabývat a zlepšovat všechny oblasti, které s nemocí souvisí a na člověka působí. Je to bio-psycho-socio-spirituální a energetický komplex.
Tento přístup se stále více uplatňuje ve školách alternativní i klasické medicíny. Nebylo výjimkou, že mými spolužáky z homeopatické školy byli klasičtí lékaři, farmaceuti, dokonce i zástubci farmaceutických firem. Tito lidé jsou příslibem nové kapitoly, kterou bude psát nová, jednotná, holistická medicína.
Zdroje:
- BLACKIE, Margery G. Homeopatie: královská léčba. 1. Praha: Alternativa, 1996. ISBN 80-859-9309-0.
- GOSWAMI, Amit. Kvantový doktor: kvantový fyzik nás provádí zdravím a léčbou. 1. Olomouc: ANAG, 2014. ISBN 978-80-7263-890-1.
- SHELDRAKE, Rupert A. Přítomnost minulosti: morfická rezonance a zvyky přírody. 1. Olomouc: ANAG, [2017]. ISBN 978-80-7554-086-7.
- SANKARAN, Rajan. Moderní homeopatie: objevte svou živočišnou, minerální nebo rostlinnou podstatu. 1. Olomouc: Fontána, [2016]. ISBN 978-80-7336-829-6.
Krátká profesní charakteristika:
7letým studiem na zdravotnické škole E. Pöttinga v Olomouci, oboru zdravotní laborant a posléze diplomovaný zdravotní laborant (SZŠ 2006-2010/ VOŠZ 2011-2014) jsem získal hluboké znalosti o imuno-biochemických pochodech v lidském těle. Díky tomu se dobře orientuji v odborné terminologii západní medicíny stejně jako v základních patofyziologických stavech člověka. Tyto a další znalosti využívám ve své homeopatické praxi, kterou vedu od roku 2014. Jsem absolventem 4letého studia Klasické homeopatie pro profesionální praxi (2010-2014), které vychází z norem organizací EU, ECCH (European Council for Classical Homeopathy) a ECH (European Committee for Homeopaty) pro lékařskou i nelékařskou homeopatii. Svůj homeopatický přístup úzce spojuji s psychosomatickým postojem a chápáním zdraví a nemoci člověka. Tyto znalosti z oblasti psychosomatiky získávám na odborných kurzech pod vedením MUDr. Jarmily Klímové a v rámci intenzivního samostudia, zahrnutého v mojí více jak 4leté praxe.
